Jaro
podběl

Jaro je charakteristické probouzením přírody, rašením, pučením pupenů stromů a růstem. Všemu tedy vládne energie stoupající, vzestupná a to by se mělo odrazit i v naší stravě, protože i my potřebujeme tuto energii. Strava by měla být tedy jednoznačně jiná než v zimním období – odlehčená a v menším množství.

Jaro odpovídá prvku “dřevo“ v čínském systému proměn pěti energií a z orgánů odpovídá játrům. Je to období největšího pročišťování těla, kde játra hrají nejvýznamnější roli, proto bychom je neměli moc zatěžovat.

  • Pro pročištění těla a jater je nezbytné na jaře ubrat tuk ve stravě, tedy významně snížit podíl masa. Je vhodné dodržovat tradiční masopust – ani dětem to neuškodí. Snížíme také podíl oleje. Nedáváme ho tedy do všech složek stravy, ale část zeleniny stále na tuku upravujeme. S menším používáním tuků klesá také potřeba soli a pečených pokrmů.
  • Postupně zvyšujeme podíl zeleniny, zejména té jarní, zelené a s přibývajícím teplem postupně zkracujeme dobu její tepelné úpravy.
  • Jídelníček doplníme malým množstvím klíčků 1-2krát týdně. Klíčit můžeme čočku, mungo, hrách, vojtěšku, ...
  • Zvyšujeme podíl syrové zeleniny. Na talíři by se měl kromě listu salátu nebo čínského zelí objevit i krátce blanšírovaný salát.
zahrada
  • Používáme právě rašící divokou zeleninu jako kopřivy, pampelišky, chudobky, podběl, bršlici, jitrocel a podobně, ale jen ty, které pocházejí z našeho okolí. Je vhodné je krátce tepelně upravit a obvykle s cibulí. Divoké zeleniny jsou mnohem silnější než je zelenina šlechtěná, proto ji konzumujeme pouze v malém množství.
  • Postupně ubíráme podíl pohanky a přidáváme kukuřici, i když podíl obou obilovin by měl být zhruba 1:1. Nejvíce však používáme rýži, kde nahrazujeme kulatou za dlouhozrnnou, dále je vhodný ječmen a oves.
  • Přidáváme více fermentovaných potravin jako jsou tempeh, natto, pickles a kvašené zelí. Poslední zmíněné jsou důležité, protože na jaře nesmíme zapomenout na kyselou chuť, kterou potřebují játra ke své činnosti.
  • Jarní vaření by mělo být lehčí než zimní a hodně používáme vaření ve vodě, na páře a rychlé osmažování.
  • Zdraví dospělí jedinci si mohou dopřát jedno i vícedenní půst. Půst můžeme udělat úplně bez jídla nebo jako pročišťující rýžovou kůru, v obou případech ale nesmíme zapomínat na dostatečný příjem tekutin, pomocí nichž se zbavuje škodlivin.

Zdroj:
V. Strnadelová, J. Zerzán: Radost ze zdravých dětí, Anag, 2007
V. Strnadelová, J. Zerzán: Radosta z jídla, Remat, 1998
J. Průchová: Jak jste klamáni, Istenis Brno, 2002

Léto
řeřicha

Léto je obvykle obdobím horka a sucha a převládá expanzivní energie jdoucí do všech stran. Proto by strava měla být spíše JINová, aby vyvážila JANG léta. Létu odpovídá pestrost zeleniny i ovoce a zejména červená barva, tak se jí snažíme mít i na talíři.

  • Postupně zkracujeme dobu varu potravin a zvýšíme příjem zeleniny. Začínáme zařazovat saláty ze syrové zeleniny nebo saláty lisované. Využíváme do nich i mořských řas a saláty ochucujeme umeoctem, rýžovým octem, jablečným octem nebo šťávou z citronu. Přesto základem zůstává zelenina tepelně upravená, byť jen velmi krátce. Kořenové zeleniny používáme méně, zato by na talíři neměly nikdy chybět zelené natě.
  • Zařazujeme kukuřici v jakékoli podobě, jinak využíváme všech obilovin bez omezení s výjimkou jangové pohanky. Vše však neustále důkladně tepelně upravujeme.
  • Více používáme ochlazující potraviny jako tofu. Čím dál méně solíme a používáme také méně slaných specifik (shoyu, miso), masa i tuku. pohár
  • Na dezerty hojně využíváme právě dozrávající ovoce, nemělo by však nahrazovat hlavní jídla dne. Dle počasí také mírně zvýšíme příjem tekutin. Pozor si dáváme ale na mražené pochutiny a ledově ochlazené nápoje, které jsou pro náš organismus nežádoucí.
  • Citlivější jsou srdce a tenké střevo. Využíváme hořkých i pražených chutí.
Pozdní léto
  • Od konce července nastupuje období pozdního léta, kdy jsou citlivější slezina, slinivka a žaludek. Je to období, kdy využíváme nejvíce sladké chutě zeleniny i ovoce a upřednostňujeme vaření ve vodě.
  • Obilovinou číslo jedna budou jáhly, ze zeleniny hojně využíváme dýně, mrkev, zelí, kapustu, řepy a ředkve, tuřín, brokolici, zkrátka vše co právě dozrává. Makrobiotický talíř odráží pestrost dozrávajících plodin.

Zdroj:
Dagmar Lužná: Makrobiotické nedělní vaření, ANAG, 2007
V. Strnadelová, J. Zerzán: Radosta z jídla, Remat, 1998
J. Průchová: Jak jste klamáni, Istenis Brno, 2002

Podzim
dýně

Podzim je období mnoha barev, které se mimo jiné odráží i v bohaté úrodě plodin, je to období sklizně, uskladňování, vytváření zásob na zimu a celkově stahování energie dovnitř. To se týká nejen zásob v našich spížích a sklepech, ale také v našem těle. Na podzim vládnou z orgánů plíce, ve kterých se mohou usazovat přebytky ze stravy a tak způsobovat jejich nemoci. Hojnost a barevnost podzimu by se rozhodně měla odrazit na bohatosti a vydatnosti našich pokrmů.

  • Z obilovin upřednostňujeme rýži, postupně začínáme zařazovat pohanku, i když ještě stále v kombinaci s jinými obilovinami. Oves a ječmen používáme také více než v létě.
  • Na talíři kombinujeme více pikantních chutí, nezapomínejme na mořské řasy dušené se shoyu, křen, česnek a další pálivější dochucovadla.
  • Jak přibývá chladu, přidáváme více tuku, ale zároveň omezíme konzumaci studených tuků.
  • Prodlužujeme dobu varu, jídla více zahušťujeme, děláme omáčky a krémové polévky a více vaříme pokrmy "z jednoho hrnce".
  • Používáme bohatou skladbu právě dozrávající zeleniny. S podzimem také změníme způsob krájení zeleniny – více než jindy děláme větší špalky a kusy. Zvýšíme podíl cibule, protože posiluje plíce a upravuje vodní režim.
  • Nakládáme zelí na zimu a děláme pickles z nejrůznějších přebytků zeleniny.
  • Luštěnin také více, více cizrny a hrachu. Sójové výrobky déle tepelně upravujeme a ochucujeme je větším množstvím sójové omáčky.
  • Na dezerty také využíváme podzimní ovoce, které tepelně upravujeme a jíme teplé amasaké.

Zdroj:
Dagmar Lužná: Makrobiotické nedělní vaření, ANAG, 2007
V. Strnadelová, J. Zerzán: Radost ze zdravých dětí, ANAG, 2007
J. Průchová: Jak jste klamáni, Istenis Brno, 2002

Zima
jinovatka

S příchodem zimy je třeba nejen změnit šatník, ale i jídelníček. Zima patří k energii vody a voda odpovídá energii ledvin. V tomto období bychom se proto měli zaměřit na posílení ledvin a močového měchýře. Měli bychom více odpočívat a načerpat dostatek sil na jaro. Důležité je organismus nezahltit nadbytkem jídla (pozor o vánocích!).

  • Používáme více tuku, můžeme si dovolit více živočišných produktů. Do jídelníčku také zařazujeme více ředkví, protože ty nám pomáhají tuk zpracovávat.
  • Zeleniny jíme méně než v jiných ročních obdobích. Jezme hlavně zeleninu nejvíce jangovou – kořenovou, kulatou (dýně, zelí, cibule). Nezapomínáme ani na jinové zeleniny jako je kapusta či pórek (vydrží na zahrádce) a natě (z uskladněné mrkve, petržele, naklíčenou řeřichu, vojtěšku), ale tepelně je upravíme. Z kvašené zeleniny upřednostňujeme tu kvašenou dlouhodobě např. kvašené zelí.
  • Na našem makrobiotickém talíři by se měla objevovat pohanka, oves, ječmen, jáhly i rýže, ale raději kulatá.
  • Vzhledem k nutnosti posílení ledvin zařazujeme všechny druhy fazolí (zejména fazole adzuki). Tofu používáme méně a raději pečené.
  • Také si v zimě můžeme dovolit více solit, více péci v troubě, vařit v tlakovém hrnci a všeobecně déle vařit. Používáme více dlouhých vývarů.
  • Používáme šťávu vymačkanou z nastrouhaného čerstvého zázvoru.
  • Zcela vynecháme studené potraviny a nápoje.

Zdroj:
V. Strnadelová, J. Zerzán: Radost ze zdravých dětí, ANAG, 2007

Věcný obsah: info@pani-dyne.cz, Web admin: admin@pani-dyne.cz